Z oslavy do nemocnice, to si jistě nikdo z přítomných nepředstavoval. Nyní ale čekala šestičlenná skupina před dveřmi pokoje u Sv. Munga a čekali, co se bude s Charliem dít. Byli tu manželé Weasleyovi, Bill, Harry, Ron a George. Ginny chtěla přijít také, ale musela zůstat u dětí. Napjaté ticho, které jen krátce přerušovali slabé vzlyky paní Weasleyové, přerušil doktor, který z pokoje vyšel. Paní Weasleyová okamžitě plakat přestala a čekala, co řekne. Jeho úsměv naštěstí vypovídal a dobré zprávě, a tak si ještě před diagnózou všichni oddechli.
„Pan Charlie Weasley utrpěl několik nebezpečných ran způsobené různými kletbami, ale díky skvělé první pomoci a brzkého převezení sem k nám se vše podařilo zachránit,“ začal doktor „Vlastně bych to neměl nazývat jen první pomocí, pokud byl u toho přítomen i Albus Potter, což podle stavu zraněného byl, že? Abych to uzavřel, je nyní mimo jakékoliv nebezpečí, ale teď spí pod vlivem uspávacího lektvaru a tento stav je nutné zachovat až do zítřejšího večera.“
Málem bylo slyšet, jak Molly i Arturovi spadl kámen ze srdce a nyní se všichni mnohem klidněji usmívali. Poté, co se na ošetřeného Billa podívali, se postupně začali vytrácet. Jako první se omluvil George, který musel do Bradavic. Školní rok měl co nevidět propuknout a ještě bylo nutné mnoho věcí zařídit. Brzy poté se k němu připojil Ron, který se omluvil, že ho doma čeká Hermiona a nechce jí nechat dlouho čekat. Harry vytáhl pergamen, něco na něj rychle napsal a požádal Rona, aby to krbem poslal k němu domů. Potřeboval mluvit o samotě s Billem, ale nechtěl ponechávat Ginny v nejistotě.
Když už byl nějakou tu chvíli pryč, zvedl se Bill a Harry se k němu chvatně přidal. Rozloučili se se starostlivými rodiči, kteří pokoj stále nechtěli opustit a vydali se směrem ke krbům.
„Mohl bych tě požádat, aby ses předtím, než se přidáš k Fleur, přemístil se mnou na ministerstvo a mohli jsme celou záležitost v klidu projednat u mě v kanceláři?“
Bill byl trochu zmatený „Já myslel, že už bystrozor nejsi?!“
„Ano, nejsem, ale až od příštího měsíce, což je pozítří, dva dny ještě musím tenhle úřad zastávat,“ vysvětlil Harry a vstoupil do zelených plamenů.
Někdy v tu dobu se doma snažila Ginny vše zvládnout. Jamese a Albuse už sice vypravovat nemusela, ale to se netýkalo děvčat. Lilly sice už také vše zvládla sama, ale máma jí radši vše zkontrolovala. Mimo to musela jako každý večer připravit jídlo a zajistit, aby si dvojčata šli včas lehnout. Celý večer byla v jednom kole. Nakonec, když Lilly i dvojčata spokojeně spali, vyřízeně spadla na pohovku.
V kuchyni se zjevil James s Dianou, popřáli jí dobrou noc a museli se pousmát, když viděli, jak jí to zmohlo. Hned na to ale zmizeli u sebe v ložnici. Když se Ginny trochu vzpamatovala, šla se podívat, co dělá Albus, že se od návratu neukázal. Zaklepala na dveře ložnice, a když byla vyzvána ke vstupu, na nic nečekala. Uprostřed místnosti stál otevřený kufr, kam Albus dodával poslední nezbytnosti. V rámu nad psacím stolem pohodlně seděl Severus Snape a Ginny napadlo, že je přerušila uprostřed rozhovoru.
„Dobrý večer, pane profesore,“ pozdravila Ginny, zavřela za sebou dveře a posadila se na postel, aby si s nimi mohla pohovořit.
Bill za sebou zaklapl dveře. Harry se opřel rukama o stůl a skryl svou tvář do dlaní. Co se to zase chystá? Nebude se již tímto povoláním zabývat, ale přesto by byl rád, kdyby se nic zlého nedělo. Bohužel to asi neovlivní, a tak sepsal hlášení ministrovi a zamířil domů.
Když vystoupil z klubu, uviděl sedět Albuse s Ginny v obýváků nad partičkou kouzelnických šachů. Jeho choť vstala, objala ho a láskyplně ho dlouze políbila. „Profesor Snape by s tebou rád mluvil, ale doufám, že se nezdržíš moc dlouho.“ mrkla na něj spiklenecky. Usmál se, dal jí ještě jednu rychlou pusu, pozdravil se s Albusem a zamířil do jeho ložnice. Snape na něj už čekal.
„Dobrý večer, pane profesore.“ Pozdravil Harry a čekal, co od něj bude Severus chtít.
„I vám, Pottere,“ odvětil slušně Snape a pokračoval „mám vám vyřídit od profesora Brumbála, že by s vámi rád něco projednal. A až si prý uděláte cestu, máte se zastavit i u Hagrida.“
„To je vše?“ zeptal se Harry překvapeně.
„Formálně ano, ale chtěl jsem se optat, jak se vede celkově. Slyšel jsem, že jste se vzdal bystrozorského řemesla kvůli rodině a opět se věnujete famfrpálu.“
Mluvili spolu asi půl druhé hodiny. Poté se Harry rozloučil a Albus mohl jít konečně spát. Harry sešel dolů, ale Ginny nikde nebyla. Vystoupil tedy po schodech do patra a vstoupil do ložnice. Slyšel její hlas, jak si zpívá ve sprše. Zamířil tedy s úsměvem za ní.
To už byl Albus u sebe a seděl se Snapem před svou malou laboratoří a společně se snažili připravit lektvar, který by měl zcelit kosti, ale mnohem příjemněji, než to dělají současné metody.
„Takže ty si myslíš, že se zase děje nějaká levárna?“ zeptal se Albus, zatímco odměřoval ingredience.
„Tuším, že jo,“ odpovídal pomalu a rozvážně Snape „Tvůj otec může být rád, že se od toho všeho odtrhl a nechal to jiným. Přeji ti, abys mohl konečně žít v klidu.“
„To ti děkuji, občas jsem měl fakt deprese kvůli otcovi a co je s ním. Potom se máma málem zhroutila kvůli těm svým nočním můrám. Nebyl to lehký rok, ale nyní snad bude vše v pořádku. Nemůžu se toho dočkat.“
Žádné komentáře:
Okomentovat