neděle 26. prosince 2010

3. Kapitola – Famfrpálová vášeň

Ráno u Potterů Harryho nevyvádělo z údivu. Když chodil do školy on i jeho synové, každé ráno byl dům plný hlomozů, shánění věcí na poslední chvíli a nyní? Seděl s Ginny a Lilly u snídaně v poklidné ranní harmonii a nic kromě velkého těžkého kufru u dveří nenasvědčovalo tomu, že někdo z přítomných dnes odjíždí. Všichni ještě spali, protože se s Lilly rozloučili už ráno, a tak neměli potřebu vstávat.
   Jakmile se hodinová ručička posunula na půl desátou, upozornila Ginny Harryho a za chvíli již nasedali do auta. Harry řídil nerad, lépe se cítil na koštěti a vzpomínka na staré Weasleyovic létající auto tomu moc nepomohlo. Z toho důvodu usedla za volant Ginny. Na řízení si nasadila falešné dioptrické brýle, aby vypadala jako vzorná řidička a náhodný strážník neměl důvod zastavit je.  Dojeli s deseti minutovým předstihem, což byl asi rekord. V dobré náladě naložil Harry Lillyin kufr do vozíku a pomohl jí s ním až k přepážce. Tam je ale čekalo nemilé překvapení. Před přepážkou stál houf orientálních cizinců a společně se radili nad mapou. Chvíli bezradně stáli a koukali, ale když začali vzbuzovat pozornost, Harry předal své dceři vozík a zamířil ke skupince.
   „Dobré dopoledne, mohu vám nějak pomoci?“ optal se přívětivě, přičemž se mile usmíval. Tázaní mu trhavě vyložili, že hledají Londýnské oko. Na to jim on chvatně na mapě ukázal celou cestu a oni byli za dvě minuty pryč. To už ale do odjezdu zbývala pouze minuta. Harry kývnul na Lilly a ta se na nic nečekajíc rozběhla ke zdi mezi nástupištěm devět a deset. Slyšela ještě otce, jak jí sdělil, aby na sebe dávala pozor a že jí s mamkou hned napíšou a už vjela na nádraží. Pospíšila si k vlaku, přímo k vagónu kde stál poslední člověk na peróně. Byl to Heath a po tváři se mu rozšířil úsměv, když jí uviděl dobíhat. Chvatně seskočil ze schodů a chopil se jejího těžkého kufru. Poté podal ruce Lilly. Ta se jí hned chytla a on jí pomohl nahoru. Jak vstoupila na schod, vlak sebou trhl a rozjel se. Při tom otřesu vpadla Lilly přesně do Heathovi náruče, což ani jednomu nevadilo. Objali se ještě víc a dlouze se u toho políbili.
   Mezitím už manželé Potterovi seděli v autě na zpáteční cestě. I tentokrát se Ginny musela obtěžovat brýlemi, protože měli ještě svůj plán a chtěli si ho užít co nejdéle. Když přijeli, zjistili, že se James už přemístil na trénink. Příjemnou zprávou pro ně ale byla Diana, která vstala spolu s Jamesem a nyní jim předložila již hotový oběd. Jakmile se sesedli u stolu, přišel rozespalý Albus. Bylo vidět, že se mu vstávat nechce, ale on sám nejlíp věděl, že musí. Přidal se tedy k nim, přičemž musel předstírat, že přeslechl otcovu poznámku o tom, že by se před jídlem mohl trochu upravit. Ginny to ale nestačilo a tak mu mávnutím hůlky stříkla proud ledové vody do obličeje a hned na to nechala vodu zmizet.
   „Proboha mami, stačilo říct, abych se šel opláchnout, nemusela jsi mě osprchovat u stolu!“ Vynadal jí rozzlobeně Albus. Matka mu odvětila, že když neposlechne tátu, musela se do toho vložit sama a pustili se do jídla. Po něm chválili Dianu, jak dokáže bez kouzel skvěle uvařit.  Albus se rozloučil a zmizel krbem. Diana se k němu chtěla připojit ale Ginny jí ujistila, že tu klidně může zůstat. Diana vypadala zmateně a argumentovala tím, že tu nikdo nebude.
   Na to se Harry i Ginny zasmáli. „Ale my ti přece věříme, zůstaň, jak dlouho budeš chtít,“ odpověděl za oba Harry. Diana se mile usmála, poděkovala a začala sklízet ze stolu. 
   Když se chtěla pustit do mytí, Ginny jí pohladila po ruce, aby přestala. „Moc si cením tvé pomoci, ale tohle je opravdu jen mávnutí hůlkou.“ Hned na to s ní také mávla a obě se na sebe mile usmály. 
   Diana vystoupala nahoru po schodech do její a Jamesový ložnice. „A hádej, proč jsem s ní nemávla“, řekla si pro sebe trpce. V jádru to nemyslela zle, Ginny měla ráda stejně jako celou rodinu, ale občas jí mrzelo žít mezi tolika kouzelníky v úzkém kruhu, kde nemohla s ničím pomoc. Cítila se jako vydržovaná. Uklidňovala se tím, že moderní léčba jí možná dokáže pomoct, protože se jako moták nenarodila a James jí v jejich snahách hodně podporoval. Věděla, že studium už si nedokončí a ani o to nijak nestála, ale chtěla si umět poradit s kouzlením nutným pro domácnost.
   Naštěstí její tchýně nevěděla, co nechtěně způsobila a tak bezstarostně vešla s Harrym do ložnice. Harry jí objal a lehce políbil. Chvíli si zamilovaně hleděli do očí a usmívali se. Poté Harry otevřel skříň a vytáhl svůj nebelvírský famfrpálový hábit. To samé udělala Ginny a za chvíli již byli převléknutí. Když viděl Harry svou choť, skoro mu to vyrazilo dech. Červenočerný dres jí tak slušel, že se neudržel, objal jí, svalil se s ní opatrně na postel a tam se s ní dlouze líbal. Nijak neprotestovala, poněvadž i jí Harry ve famfrpálovém oděvu připadal ještě hezčí než normálně a tak se neverbálně rozhodli, že samotná hra ještě chvíli počká.
   Asi o půl hodiny později se za zeleného ohně v krbu objevili na místě, které vypadalo jako hráčská šatna na fotbalovém stadionu, jenomže tady byl na zemi jasně červený koberec se zlatými obrazci, zelené potahy polštářů na hladce vyřezaných dubových lavicích a tomu všemu vévodil na zeď namalovaný rudý štít se zlatými písmeny PW protkanými zelenými linkami.
   „PW?“ zeptala se Ginny zmateně.
   „Potter a Wood,“ vysvětlil Harry „a můj nápad to nebyl," dodal chvatně, když viděl jak Ginny zvedá obočí.“ Ta se rozhodla dál to nekomentovat, a tak vybídla Harryho, aby prošel dveřmi ven a sama ho následovala. Harry jí provedl jednoduchou chodbou a ona stanula s ústy lehce pootevřenými překvapením před obrovským famfrpálovým hřištěm. Vlastě ne, povšimnula si, dokonce před dvěma ohromnými famfrpálovými hřišti, které rozdělovala vysouvací tribuna, která byla nyní skrytá v zemi. Uprostřed hřiště stál, ve stejném dresu jaký měli oni, Oliver Wood a čekal na ně. 
   Když se přiblížili, zahlaholil „To je dost, že jdete! Málem jsem tu vystál důlek!“
   „Promiň, Olivere,“ omlouval se Harry „nechtěli jsme přijít pozdě. Tak jdeme na to?“
   „No jasně,“ odvětil energeticky Oliver, když už stáli vedle sebe. V pravé ruce držel stejně jako Harry nejnovější model Komety. Ginny měla lehce starší model – Kulový blesk – ale to jí příliš neznevýhodňovalo.  V levé měl však již připravený Camrál a ten hodil po Harrym. Ten ho instinktivně chytil, za což si vysloužil úsměv někoho, kdo si právě potvrdil to, co věděl, a během mžiku se všichni tři vyhoupli na košťata. Oliver beze slova zamířil k brankovým obručím. Harry hodil míč Ginny. Harry zvyklí na hru chytače si nyní nechal rád poradit taktiku.
   „Leť vlevo, já poletím kus od tebe. Až se napřáhnu k hodu, bude se Oliver soustředit jen na mě. Pomalu se přibliž a až uvidíš, že házím, vystřel tak, abys chytil míč, který jen lehce nadhodím před sebe. Olivera to sice zaskočí, ale pro jistotu mi pak míč spodem nahraj a já budu střílet ne prázdný kruh,“ vypověděla mu svůj nápad. Byl uchvácen jasnou a dokonalou taktikou, stejně jako rychlostí s jakou ji vymyslela. Přilétl blíž k ní, dal jí rychlou pusu a oba naráz vylítli vpřed brankám.
   Harry se cítil úžasně. Lítal teď častěji, aby se před otevřením školy dostal do formy, ale tohle bylo jiné. Letěl vedle ženy, kterou miluje víc než cokoliv na světě a společně útočili na jeho nejoblíbenějšího hráče nebelvírského mužstva, když nebude počítat jí a Rona. Zpozoroval, jak se blíží k Woodovi, nenápadně se tedy ohlédl po své manželce a čekal, až napřáhne. To se stalo za chvíli a Harry své koště nasměroval více doprava. Ginny hodila směrem na pravou branku, kam se také Oliver vrhl, nepoužila však dobrou rychlost jak se domluvili a podlétla Harryho mířícího s bleskem o závod k míči. Oliver se rychle přemístil, aby mohl dále čelit útoku. Harry s míčem se opět napřáhl zcela jasně k pravé bráně, na to ale provedl eskymácký obrat a takřka nepozorovaně hodil míč volné Ginny.
   Vteřinu nebo dvě na to se již objali po dokonalém gólu. Brankář Oliver jen zíral na tu dokonalou souhru.

úterý 7. prosince 2010

2. Kapitola – Přípravy


Z oslavy do nemocnice, to si jistě nikdo z přítomných nepředstavoval. Nyní ale čekala šestičlenná skupina před dveřmi pokoje u Sv. Munga a čekali, co se bude s Charliem dít. Byli tu manželé Weasleyovi, Bill, Harry, Ron a George. Ginny chtěla přijít také, ale musela zůstat u dětí. Napjaté ticho, které jen krátce přerušovali slabé vzlyky paní Weasleyové, přerušil doktor, který z pokoje vyšel. Paní Weasleyová okamžitě plakat přestala a čekala, co řekne. Jeho úsměv naštěstí vypovídal a dobré zprávě, a tak si ještě před diagnózou všichni oddechli.
   „Pan Charlie Weasley utrpěl několik nebezpečných ran způsobené různými kletbami, ale díky skvělé první pomoci a brzkého převezení sem k nám se vše podařilo zachránit,“ začal doktor „Vlastně bych to neměl nazývat jen první pomocí, pokud byl u toho přítomen i Albus Potter, což podle stavu zraněného byl, že? Abych to uzavřel, je nyní mimo jakékoliv nebezpečí, ale teď spí pod vlivem uspávacího lektvaru a tento stav je nutné zachovat až do zítřejšího večera.“
   Málem bylo slyšet, jak Molly i Arturovi spadl kámen ze srdce a nyní se všichni mnohem klidněji usmívali. Poté, co se na ošetřeného Billa podívali, se postupně začali vytrácet. Jako první se omluvil George, který musel do Bradavic. Školní rok měl co nevidět propuknout a ještě bylo nutné mnoho věcí zařídit.  Brzy poté se k němu připojil Ron, který se omluvil, že ho doma čeká Hermiona a nechce jí nechat dlouho čekat. Harry vytáhl pergamen, něco na něj rychle napsal a požádal Rona, aby to krbem poslal k němu domů. Potřeboval mluvit o samotě s Billem, ale nechtěl ponechávat Ginny v nejistotě.
   Když už byl nějakou tu chvíli pryč, zvedl se Bill a Harry se k němu chvatně přidal. Rozloučili se se starostlivými rodiči, kteří pokoj stále nechtěli opustit a vydali se směrem ke krbům.
   „Mohl bych tě požádat, aby ses předtím, než se přidáš k Fleur, přemístil se mnou na ministerstvo a mohli jsme celou záležitost v klidu projednat u mě v kanceláři?“
   Bill byl trochu zmatený „Já myslel, že už bystrozor nejsi?!“
   „Ano, nejsem, ale až od příštího měsíce, což je pozítří, dva dny ještě musím tenhle úřad zastávat,“ vysvětlil Harry a vstoupil do zelených plamenů.
   Někdy v tu dobu se doma snažila Ginny vše zvládnout. Jamese a Albuse už sice vypravovat nemusela, ale to se netýkalo děvčat. Lilly sice už také vše zvládla sama, ale máma jí radši vše zkontrolovala. Mimo to musela jako každý večer připravit jídlo a zajistit, aby si dvojčata šli včas lehnout. Celý večer byla v jednom kole. Nakonec, když Lilly i dvojčata spokojeně spali, vyřízeně spadla na pohovku.
   V kuchyni se zjevil James s Dianou, popřáli jí dobrou noc a museli se pousmát, když viděli, jak jí to zmohlo. Hned na to ale zmizeli u sebe v ložnici. Když se Ginny trochu vzpamatovala, šla se podívat, co dělá Albus, že se od návratu neukázal. Zaklepala na dveře ložnice, a když byla vyzvána ke vstupu, na nic nečekala.                    Uprostřed místnosti stál otevřený kufr, kam Albus dodával poslední nezbytnosti. V rámu nad psacím stolem pohodlně seděl Severus Snape a Ginny napadlo, že je přerušila uprostřed rozhovoru.
   „Dobrý večer, pane profesore,“ pozdravila Ginny, zavřela za sebou dveře a posadila se na postel, aby si s nimi mohla pohovořit.

Bill za sebou zaklapl dveře. Harry se opřel rukama o stůl a skryl svou tvář do dlaní. Co se to zase chystá? Nebude se již tímto povoláním zabývat, ale přesto by byl rád, kdyby se nic zlého nedělo. Bohužel to asi neovlivní, a tak sepsal hlášení ministrovi a zamířil domů.
   Když vystoupil z klubu, uviděl sedět Albuse s Ginny v obýváků nad partičkou kouzelnických šachů. Jeho choť vstala, objala ho a láskyplně ho dlouze políbila. „Profesor Snape by s tebou rád mluvil, ale doufám, že se nezdržíš moc dlouho.“ mrkla na něj spiklenecky. Usmál se, dal jí ještě jednu rychlou pusu, pozdravil se s Albusem a zamířil do jeho ložnice. Snape na něj už čekal.
   „Dobrý večer, pane profesore.“ Pozdravil Harry a čekal, co od něj bude Severus chtít.
   „I vám, Pottere,“ odvětil slušně Snape a pokračoval „mám vám vyřídit od profesora Brumbála, že by s vámi rád něco projednal. A až si prý uděláte cestu, máte se zastavit i u Hagrida.“
   „To je vše?“ zeptal se Harry překvapeně.
   „Formálně ano, ale chtěl jsem se optat, jak se vede celkově. Slyšel jsem, že jste se vzdal bystrozorského řemesla kvůli rodině a opět se věnujete famfrpálu.“
   Mluvili spolu asi půl druhé hodiny. Poté se Harry rozloučil a Albus mohl jít konečně spát. Harry sešel dolů, ale Ginny nikde nebyla. Vystoupil tedy po schodech do patra a vstoupil do ložnice. Slyšel její hlas, jak si zpívá ve sprše. Zamířil tedy s úsměvem za ní.
   To už byl Albus u sebe a seděl se Snapem před svou malou laboratoří a společně se snažili připravit lektvar, který by měl zcelit kosti, ale mnohem příjemněji, než to dělají současné metody.
   „Takže ty si myslíš, že se zase děje nějaká levárna?“ zeptal se Albus, zatímco odměřoval ingredience.
   „Tuším, že jo,“ odpovídal pomalu a rozvážně Snape „Tvůj otec může být rád, že se od toho všeho odtrhl a nechal to jiným. Přeji ti, abys mohl konečně žít v klidu.“
   „To ti děkuji, občas jsem měl fakt deprese kvůli otcovi a co je s ním. Potom se máma málem zhroutila kvůli těm svým nočním můrám. Nebyl to lehký rok, ale nyní snad bude vše v pořádku. Nemůžu se toho dočkat.“

1. Kapitola – Oslava jak má být

Kolem šesté večer bylo vše plně připraveno. Kuchyně byla začarována tak, aby vypadala úplně normálně, ale při vyslovení správné formule se zvětšila, naplnila stoly s horou jídla, vyzdobila a naplnila příjemnou k zábavě vybízející vůní.
   Měli vlastně štěstí, že to stihli takhle brzy, protože ačkoliv brzké rodiče čekali až v sedm hodin, v půl sedmé je už slyšeli v předsíni. Nepřekvapilo je, kolik zde bylo bot a cestovních plášťů, protože malou oslavu čekali. Když vešli do dveří, nijak je nepřekvapily tři tácy chlebíčků na stole, dvě láhve vína a prázdné sklenky. Zato všichni už čekali nastrojení a šibalsky se usmívali.
   James s Dianou se při těch úsměvech trochu zarazili, pak se ale v objetí vydali na dvě volná místa v čele stolu. V tom se Hermiona jakoby nahnula ke stolu a pronesla několik latinských slov. V tom proběhla všemi kromě oslavenců očekávána změna a oni dva jen zůstaly stát s otevřenou pusou. Najednou se odevšad tlačili gratulanti, všichni se objímali a Ginny s paní Weasleyovou radostně plakali. 
   Když pak zasedli a vysvětlili dvojici, co se událo, pustili se do jídla. V tom se Harry pohledem obrátil k Ginny a ta mu pevně stiskla ruku. Na to vstal a odkašlal si. Celá síň zmlkla až na Rona. Ten se právě cpal bramborovou kaší a něco vykládal Hermioně a ani si nevšiml, že ta už dávno věnuje pozornost někomu jinému. Když si toho všiml, zrudl a kývl Harrymu na omluvu.
   Ten se usmál a chopil se slova „Vzhledem k tomu, že jsme tu všichni, bych vám rád něco sdělil. Moje zpráva sice není ani ze zlomku tak krásná a důležitá, jako tady brzkých novorodičů, ale přesto bych vám jí rád sdělil. Jistě víte, že bystrozorské povinnosti mi často bránili plně se věnovat rodině a svým zálibám a především nejvíce trápili mojí milovanou Ginny. Když jí nyní začaly pronásledovat těžké noční můry o naší budoucnosti, rozhodl jsem se, že končím se svou bystrozorskou kariérou, zamykám svůj ochranářský komplex hluboko do kouta svého nitra a otevírám si s Oliverem Woodem školu famfrpálu.“
   Na to si vyčerpaně sedl a nepochopil, proč všichni tak tleskají a radují se. Jen přece mění práci. Pro ostatní to ale znamenalo mnohem víc. Znamenalo to, že se o něj snad už nikdy nebudou muset bát, že jeho děti a vnoučata nebudou muset žít v neustálé nejistotě a hlavně, že Ginny bude plně šťastná.
   Když chvíli jedli, postupně přicházela celá mužská část, aby mu pogratulovala ke skvostnému nápadu a přidala několik cenných rad. Harry se vlastně nemohl dočkat, ačkoliv věděl, že musí ještě mnoho zařídit. Nemá učitele pro dva herní posty. Za to už má ale zařízené báječné hřiště kousek od Londýna zabezpečené proti mudlům a umožňující sem tam i hostovat zápasy.
   Z úvah ho vytrhla Ginny, která byla moc ráda, že to konečně naplno prohlásil, objala ho a dlouze políbila.
V tom se rozrazili vstupní dveře a slyšeli hlasy. Harry, Ron, Ginny, Hermiona a George vytáhli hůlky a vyrazili tam, ostatní udělali to samé, ale čekali pro případ potřeby v kuchyni.
   Za chvíli se ozval naléhavý výkřik Hermiony „Molly, rychle, Charlie je raněný!“ Na to se Molly vyřítila na chodbu se všemi ostatní v patách. Na chodbě viděli stát Billa s krvácejícím Charliem v náručích, jak právě podává tělo Harrymu a padá na zeď vyčerpáním. 
   „Albusi, rychle sem!“ Zvolal Harry a přeběhl s Charliem do kuchyně. Položil ho na lavici a nechal ho děvčatům a svému synovi. Zamířil hned k Billovi, ale když vyděl, jak ho právě s úlevou objímá Fleur, ocitl se v trapné situaci a přemýšlel, co má dělat. Nakonec s ostatními, kteří na tom byli stejně, zamířil do obýváku a posadili se na křesla.

pondělí 6. prosince 2010

Prolog

Ginny zprudka otevřela oči. Byla celá zpocená, srdce jí tlouklo nebezpečně rychle a měla zrychlený dech. Opět se jí zdála ta stejná noční můra o Harryho smrti, která jí trápila skoro každý den. Jak se probrala, ke svému upokojení uviděla Harryho, jak se shýbá nad ní a jemně jí hladí po tváři a vlasech. Bezeslova se mu vrhla kolem krku. On jí hned na to stiskl, protože věděl, co jí trápí. Takhle spolu leželi do té doby, než se oba ponořili teď již do klidného spánku.
   Molly běhala po celém Doupěti jako splašená. Dnes jí Harry oznámil tu novinu. Nejen, že se James s Dianou vzali, ale čekají spolu dítě! Molly si usmyslela, že jim ustrojí oslavu, která bude ze slušnosti jen o trochu menší než při jejich svatbě. Pro ně dva to samozřejmě mělo být překvapení. To se bohužel netýkalo Fleur, Ginny, Hermiony a Lilly. Všechny čtyři ženy se chtě nechtě museli k paní Weasleyové přidat, ale brzy je chytla ta nálada, kterou ženy u příprav podobných událostí mají a tak vzrušeně diskutovali o tom, jaké barvy, druhy jídla či květiny mají zvolit. Mezitím v obývacím pokoji, kam zatím přípravy nedošly, seděli nad hrnkem kávy Ron, Harry a Artur Weasley.
   „Kdy vlastně přijedou ostatní?“ zeptal se Ron poté, když probrali události, které se řešili na ministerstvu, zprávy Denního věštce a další zajímavá a pravidelně se opakující témata.
   „Bill se musel v nějaké naléhavé záležitosti vypravit za Charliem, takže je možné, že nedorazí. Na druhou stranu je tu malá možnost, že dorazí oba dva.“ Snažil se jim pozvednout náladu pan Weasley.
   „Harry mlčky seděl a zamyšleně upíral svůj pohled na stránku Denního věštce. Moc dobře věděl, kam se Bill vypravil, protože ho o to sám požádal a vše s tím související mu dělalo starosti. Na druhou stranu se ale tiše radoval, že jeho starost už to vlastně nebude.“