Kolem šesté večer bylo vše plně připraveno. Kuchyně byla začarována tak, aby vypadala úplně normálně, ale při vyslovení správné formule se zvětšila, naplnila stoly s horou jídla, vyzdobila a naplnila příjemnou k zábavě vybízející vůní.
Měli vlastně štěstí, že to stihli takhle brzy, protože ačkoliv brzké rodiče čekali až v sedm hodin, v půl sedmé je už slyšeli v předsíni. Nepřekvapilo je, kolik zde bylo bot a cestovních plášťů, protože malou oslavu čekali. Když vešli do dveří, nijak je nepřekvapily tři tácy chlebíčků na stole, dvě láhve vína a prázdné sklenky. Zato všichni už čekali nastrojení a šibalsky se usmívali.
James s Dianou se při těch úsměvech trochu zarazili, pak se ale v objetí vydali na dvě volná místa v čele stolu. V tom se Hermiona jakoby nahnula ke stolu a pronesla několik latinských slov. V tom proběhla všemi kromě oslavenců očekávána změna a oni dva jen zůstaly stát s otevřenou pusou. Najednou se odevšad tlačili gratulanti, všichni se objímali a Ginny s paní Weasleyovou radostně plakali.
Když pak zasedli a vysvětlili dvojici, co se událo, pustili se do jídla. V tom se Harry pohledem obrátil k Ginny a ta mu pevně stiskla ruku. Na to vstal a odkašlal si. Celá síň zmlkla až na Rona. Ten se právě cpal bramborovou kaší a něco vykládal Hermioně a ani si nevšiml, že ta už dávno věnuje pozornost někomu jinému. Když si toho všiml, zrudl a kývl Harrymu na omluvu.
Ten se usmál a chopil se slova „Vzhledem k tomu, že jsme tu všichni, bych vám rád něco sdělil. Moje zpráva sice není ani ze zlomku tak krásná a důležitá, jako tady brzkých novorodičů, ale přesto bych vám jí rád sdělil. Jistě víte, že bystrozorské povinnosti mi často bránili plně se věnovat rodině a svým zálibám a především nejvíce trápili mojí milovanou Ginny. Když jí nyní začaly pronásledovat těžké noční můry o naší budoucnosti, rozhodl jsem se, že končím se svou bystrozorskou kariérou, zamykám svůj ochranářský komplex hluboko do kouta svého nitra a otevírám si s Oliverem Woodem školu famfrpálu.“
Na to si vyčerpaně sedl a nepochopil, proč všichni tak tleskají a radují se. Jen přece mění práci. Pro ostatní to ale znamenalo mnohem víc. Znamenalo to, že se o něj snad už nikdy nebudou muset bát, že jeho děti a vnoučata nebudou muset žít v neustálé nejistotě a hlavně, že Ginny bude plně šťastná.
Když chvíli jedli, postupně přicházela celá mužská část, aby mu pogratulovala ke skvostnému nápadu a přidala několik cenných rad. Harry se vlastně nemohl dočkat, ačkoliv věděl, že musí ještě mnoho zařídit. Nemá učitele pro dva herní posty. Za to už má ale zařízené báječné hřiště kousek od Londýna zabezpečené proti mudlům a umožňující sem tam i hostovat zápasy.
Z úvah ho vytrhla Ginny, která byla moc ráda, že to konečně naplno prohlásil, objala ho a dlouze políbila.
V tom se rozrazili vstupní dveře a slyšeli hlasy. Harry, Ron, Ginny, Hermiona a George vytáhli hůlky a vyrazili tam, ostatní udělali to samé, ale čekali pro případ potřeby v kuchyni.
Za chvíli se ozval naléhavý výkřik Hermiony „Molly, rychle, Charlie je raněný!“ Na to se Molly vyřítila na chodbu se všemi ostatní v patách. Na chodbě viděli stát Billa s krvácejícím Charliem v náručích, jak právě podává tělo Harrymu a padá na zeď vyčerpáním.
„Albusi, rychle sem!“ Zvolal Harry a přeběhl s Charliem do kuchyně. Položil ho na lavici a nechal ho děvčatům a svému synovi. Zamířil hned k Billovi, ale když vyděl, jak ho právě s úlevou objímá Fleur, ocitl se v trapné situaci a přemýšlel, co má dělat. Nakonec s ostatními, kteří na tom byli stejně, zamířil do obýváku a posadili se na křesla.
Žádné komentáře:
Okomentovat