3. Kapitola – Famfrpálová vášeň

Ráno u Potterů Harryho nevyvádělo z údivu. Když chodil do školy on i jeho synové, každé ráno byl dům plný hlomozů, shánění věcí na poslední chvíli a nyní? Seděl s Ginny a Lilly u snídaně v poklidné ranní harmonii a nic kromě velkého těžkého kufru u dveří nenasvědčovalo tomu, že někdo z přítomných dnes odjíždí. Všichni ještě spali, protože se s Lilly rozloučili už ráno, a tak neměli potřebu vstávat.

   Jakmile se hodinová ručička posunula na půl desátou, upozornila Ginny Harryho a za chvíli již nasedali do auta. Harry řídil nerad, lépe se cítil na koštěti a vzpomínka na staré Weasleyovic létající auto tomu moc nepomohlo. Z toho důvodu usedla za volant Ginny. Na řízení si nasadila falešné dioptrické brýle, aby vypadala jako vzorná řidička a náhodný strážník neměl důvod zastavit je.  Dojeli s deseti minutovým předstihem, což byl asi rekord. V dobré náladě naložil Harry Lillyin kufr do vozíku a pomohl jí s ním až k přepážce. Tam je ale čekalo nemilé překvapení. Před přepážkou stál houf orientálních cizinců a společně se radili nad mapou. Chvíli bezradně stáli a koukali, ale když začali vzbuzovat pozornost, Harry předal své dceři vozík a zamířil ke skupince.

   „Dobré dopoledne, mohu vám nějak pomoci?“ optal se přívětivě, přičemž se mile usmíval. Tázaní mu trhavě vyložili, že hledají Londýnské oko. Na to jim on chvatně na mapě ukázal celou cestu a oni byli za dvě minuty pryč. To už ale do odjezdu zbývala pouze minuta. Harry kývnul na Lilly a ta se na nic nečekajíc rozběhla ke zdi mezi nástupištěm devět a deset. Slyšela ještě otce, jak jí sdělil, aby na sebe dávala pozor a že jí s mamkou hned napíšou a už vjela na nádraží. Pospíšila si k vlaku, přímo k vagónu kde stál poslední člověk na peróně. Byl to Heath a po tváři se mu rozšířil úsměv, když jí uviděl dobíhat. Chvatně seskočil ze schodů a chopil se jejího těžkého kufru. Poté podal ruce Lilly. Ta se jí hned chytla a on jí pomohl nahoru. Jak vstoupila na schod, vlak sebou trhl a rozjel se. Při tom otřesu vpadla Lilly přesně do Heathovi náruče, což ani jednomu nevadilo. Objali se ještě víc a dlouze se u toho políbili.

   Mezitím už manželé Potterovi seděli v autě na zpáteční cestě. I tentokrát se Ginny musela obtěžovat brýlemi, protože měli ještě svůj plán a chtěli si ho užít co nejdéle. Když přijeli, zjistili, že se James už přemístil na trénink. Příjemnou zprávou pro ně ale byla Diana, která vstala spolu s Jamesem a nyní jim předložila již hotový oběd. Jakmile se sesedli u stolu, přišel rozespalý Albus. Bylo vidět, že se mu vstávat nechce, ale on sám nejlíp věděl, že musí. Přidal se tedy k nim, přičemž musel předstírat, že přeslechl otcovu poznámku o tom, že by se před jídlem mohl trochu upravit. Ginny to ale nestačilo a tak mu mávnutím hůlky stříkla proud ledové vody do obličeje a hned na to nechala vodu zmizet.

   „Proboha mami, stačilo říct, abych se šel opláchnout, nemusela jsi mě osprchovat u stolu!“ Vynadal jí rozzlobeně Albus. Matka mu odvětila, že když neposlechne tátu, musela se do toho vložit sama a pustili se do jídla. Po něm chválili Dianu, jak dokáže bez kouzel skvěle uvařit.  Albus se rozloučil a zmizel krbem. Diana se k němu chtěla připojit ale Ginny jí ujistila, že tu klidně může zůstat. Diana vypadala zmateně a argumentovala tím, že tu nikdo nebude.

   Na to se Harry i Ginny zasmáli. „Ale my ti přece věříme, zůstaň, jak dlouho budeš chtít,“ odpověděl za oba Harry. Diana se mile usmála, poděkovala a začala sklízet ze stolu. 

   Když se chtěla pustit do mytí, Ginny jí pohladila po ruce, aby přestala. „Moc si cením tvé pomoci, ale tohle je opravdu jen mávnutí hůlkou.“ Hned na to s ní také mávla a obě se na sebe mile usmály. 

   Diana vystoupala nahoru po schodech do její a Jamesový ložnice. „A hádej, proč jsem s ní nemávla“, řekla si pro sebe trpce. V jádru to nemyslela zle, Ginny měla ráda stejně jako celou rodinu, ale občas jí mrzelo žít mezi tolika kouzelníky v úzkém kruhu, kde nemohla s ničím pomoc. Cítila se jako vydržovaná. Uklidňovala se tím, že moderní léčba jí možná dokáže pomoct, protože se jako moták nenarodila a James jí v jejich snahách hodně podporoval. Věděla, že studium už si nedokončí a ani o to nijak nestála, ale chtěla si umět poradit s kouzlením nutným pro domácnost.

   Naštěstí její tchýně nevěděla, co nechtěně způsobila a tak bezstarostně vešla s Harrym do ložnice. Harry jí objal a lehce políbil. Chvíli si zamilovaně hleděli do očí a usmívali se. Poté Harry otevřel skříň a vytáhl svůj nebelvírský famfrpálový hábit. To samé udělala Ginny a za chvíli již byli převléknutí. Když viděl Harry svou choť, skoro mu to vyrazilo dech. Červenočerný dres jí tak slušel, že se neudržel, objal jí, svalil se s ní opatrně na postel a tam se s ní dlouze líbal. Nijak neprotestovala, poněvadž i jí Harry ve famfrpálovém oděvu připadal ještě hezčí než normálně a tak se neverbálně rozhodli, že samotná hra ještě chvíli počká.

   Asi o půl hodiny později se za zeleného ohně v krbu objevili na místě, které vypadalo jako hráčská šatna na fotbalovém stadionu, jenomže tady byl na zemi jasně červený koberec se zlatými obrazci, zelené potahy polštářů na hladce vyřezaných dubových lavicích a tomu všemu vévodil na zeď namalovaný rudý štít se zlatými písmeny PW protkanými zelenými linkami.

   „PW?“ zeptala se Ginny zmateně.

   „Potter a Wood,“ vysvětlil Harry „a můj nápad to nebyl," dodal chvatně, když viděl jak Ginny zvedá obočí.“ Ta se rozhodla dál to nekomentovat, a tak vybídla Harryho, aby prošel dveřmi ven a sama ho následovala. Harry jí provedl jednoduchou chodbou a ona stanula s ústy lehce pootevřenými překvapením před obrovským famfrpálovým hřištěm. Vlastě ne, povšimnula si, dokonce před dvěma ohromnými famfrpálovými hřišti, které rozdělovala vysouvací tribuna, která byla nyní skrytá v zemi. Uprostřed hřiště stál, ve stejném dresu jaký měli oni, Oliver Wood a čekal na ně. 

   Když se přiblížili, zahlaholil „To je dost, že jdete! Málem jsem tu vystál důlek!“

   „Promiň, Olivere,“ omlouval se Harry „nechtěli jsme přijít pozdě. Tak jdeme na to?“

   „No jasně,“ odvětil energeticky Oliver, když už stáli vedle sebe. V pravé ruce držel stejně jako Harry nejnovější model Komety. Ginny měla lehce starší model – Kulový blesk – ale to jí příliš neznevýhodňovalo.  V levé měl však již připravený Camrál a ten hodil po Harrym. Ten ho instinktivně chytil, za což si vysloužil úsměv někoho, kdo si právě potvrdil to, co věděl, a během mžiku se všichni tři vyhoupli na košťata. Oliver beze slova zamířil k brankovým obručím. Harry hodil míč Ginny. Harry zvyklí na hru chytače si nyní nechal rád poradit taktiku.

   „Leť vlevo, já poletím kus od tebe. Až se napřáhnu k hodu, bude se Oliver soustředit jen na mě. Pomalu se přibliž a až uvidíš, že házím, vystřel tak, abys chytil míč, který jen lehce nadhodím před sebe. Olivera to sice zaskočí, ale pro jistotu mi pak míč spodem nahraj a já budu střílet ne prázdný kruh,“ vypověděla mu svůj nápad. Byl uchvácen jasnou a dokonalou taktikou, stejně jako rychlostí s jakou ji vymyslela. Přilétl blíž k ní, dal jí rychlou pusu a oba naráz vylítli vpřed brankám.

   Harry se cítil úžasně. Lítal teď častěji, aby se před otevřením školy dostal do formy, ale tohle bylo jiné. Letěl vedle ženy, kterou miluje víc než cokoliv na světě a společně útočili na jeho nejoblíbenějšího hráče nebelvírského mužstva, když nebude počítat jí a Rona. Zpozoroval, jak se blíží k Woodovi, nenápadně se tedy ohlédl po své manželce a čekal, až napřáhne. To se stalo za chvíli a Harry své koště nasměroval více doprava. Ginny hodila směrem na pravou branku, kam se také Oliver vrhl, nepoužila však dobrou rychlost jak se domluvili a podlétla Harryho mířícího s bleskem o závod k míči. Oliver se rychle přemístil, aby mohl dále čelit útoku. Harry s míčem se opět napřáhl zcela jasně k pravé bráně, na to ale provedl eskymácký obrat a takřka nepozorovaně hodil míč volné Ginny.
   Vteřinu nebo dvě na to se již objali po dokonalém gólu. Brankář Oliver jen zíral na tu dokonalou souhru.